Práci v Dobrovolnickém centru, která vyplňuje můj volný čas jednou za týden, s výjimkou zkouškového období, jsem si chtěla zkusit z jediného prostého důvodu: pomoci lidem od šedi a jednotvárnosti dní strávených na oddělení geriatrie.
Povídání, hraní her, kreslení....chvíli se netrápit myšlenkami na nemoc, na chvíli zlepšit myšlenky, mít pocit, že někdo poslouchá... to vše, jim jako dobrovolnice mohu dát a mne to přináší vnitřní uspokojení a pocit radosti. Protože je skutečně krásné vidět úsměv na tváři člověka, který ještě před chvílí hořekoval nebo slyšet hřejivé slova: "Slečno, to co děláte, je skvělé, děkuji, že sem chodíte."
Nechci znevažovat práci sestřiček, jejich práce je úžasná, skvělá a velmi náročná, pacienti si je chválí, zároveň však dodávají, že bohužel nemají čas je poslouchat, respektive poslouchat jejich vzpomínky. Pravda je skutečně taková, že sestřičky "kmitají" od rána do večera, aby pacientům zajistily pohodlí a dobrou péči, ale povídat si není kdy. A proto jsem velmi ráda, že jsem ty tři měsíce relativně pravidelně mohla docházet na oddělení geriatrie.
A jaký byl můj nejkrásnější dosavadní zážitek? Určitě s paní, takovou pohádkovou babičkou s velkýma, dobrosrdečnýma očima skrytýma za obroučkami brýlí. Nezapomenu na to, jak mě při odchodu chytila za ruku a chvíli ji s milým úsměvem podržela ve své.
A přesně to je to, proč v dobrovolnické práci chci pokračovat dál. Mít pocit, že těm lidem nějakým způsobem pomáhám, bez zištných důvodů. Ony veškeré peníze nenahradí ten pocit pomoci lidem, kteří si jen chtějí povídat ...
Do Dobrovolnického centra ve Fakultní nemocnici Olomouc jsem se přihlásil proto, neboť rád zkouším nové věci, potkávám nové lidi a dělám něco smysluplného. Zároveň mám za to, že trávení času s pacienty mi přidá zajímavé zkušenosti, které mi budou prospěšné v mém budoucím povolání - "zdravotní bratr". Od každého pacienta se vždy dovím něco zajímavého - každý má jiný životní příběh a tím i jiné životní zkušenosti a jsem rád, že i pacienti vítají přítomnost někoho, s kým si mohou popovídat a svěřit se. Díky Dobrovolnickému centru jsem se zúčastnil i zajímavého kulturního zážitku - vánočního koncertu smyčcového kvarteta z Olomoucké filharmonie, který jsme pořádali a který měl hojnou účast, jak z řad pacientů, personálu a dalších, co se zrovna v nemocnici nacházeli.
Proč jsem se stala dobrovolníkem?
Každý člověk má možnost volby, jak strávit svůj volný čas a komu nebo čemu jej věnuje. Lišíme se právě v tom, jak svůj volný čas trávíme (aktivním nebo pasivním způsobem). Já jsem se rozhodla věnovat svůj volný čas dětem na dětské klinice Fakultní nemocnice Olomouc, protože to úzce souvisí s mým budoucím povoláním. Je to pro mě možnost nevšední relaxace, seberealizace a získávání nových zážitků a zkušeností. Mám možnost dívat se na svět jinýma očima - očima nemocných dětí. Čekala jsem, že mě dobrovolnictví bude stát hodně energie a že budu pouze jen ze sebe dávat, ale opak je pravdou. Právě díky dobrovolnictví jsem si uvědomila co je v životě opravdu důležité, změnil se mi žebříček hodnot a prožívám každodenní život mnohem intenzivněji. Protože zdraví je dar, o který může člověk v každé vteřině svého života přijít. Odměnou mé dobrovolnické činnosti je slyšet dětský smích a na vlastní oči vidět radost nemocných dětí ze společně prožitého odpoledne.